když už by se škrtání mělo uvažovat tak bych se přikláněl k povolení možnosti háčům si písmena škrtat jak uznají za vhodné (s tím že jako podklad mohou mít buď prázdný papír nebo jednotnou tabulku písmen) – ale bez povinnosti škrtání když to někdo nebude chtít dělat
tzn. stávající partiáře by se upravovat nemusely

Já k tomu přidám zatím jednu zpětnou vazbu od předsedy. Pavel říkal, že pokud by se škrtání znovu zavedlo, nejspíš by se upravovaly partiáře (zřejmě do stejné podoby jako tehdy), tedy na okraji by byla vypsaná všechna písmena, což by všem škrtání usnadnilo. Osobně si myslím, že to není nutné – v zahraničí je to pojaté různě. Někdy je k dispozici “veřejná tabulka”, někdy mohou mít hráči vlastní papír (a mají na něm třeba písmena různě rozvržená). Ale uznávám to, že to pomůže, když to bude k dispozici “centrálně”.

Ahoj všem, když se tady nakouslo toto téma, tak jen ve stručnosti se přidám. Než to bylo zakázáno, škrtal jsem si písmenka v každé partii a na konci jsem přesně věděl, co ten druhý má. Byla to pro mne velká výhoda a opravdu jsem několik partií díky přehledu o soupeřově zásobníku vyhrál. Při mé rychlejší hře není pro mne problém škrtat zodpovědně, bez omylů a chyb, aniž bych se dostal do časového stresu, takže já bych hlasoval pro opětovné zavedení možnosti škrtání písmen na kraji partiáře. Také s ohledem na můj věk, kdy už nemám mozkovou kapacitu na to zapamatovat si ze stovky několik písmen, která asi ještě ve hře chybí :)) Jirka

Nakousnul jsem to už v komentáři k hradeckému turnaji. V cizině je naprosto běžné (vím určitě o anglické, německé a polské verzi, tuším, že i ve francouzské a španělské, ale jistý si nejsem – další verze jsem nezjišťoval). Historie škrtání písmen v našem českém rybníčku: Povolilo se. O rok později se zrušilo, že mnohým NEŠLO. Co nového, co jsme kdo začínali dělat, komu kdy okamžitě ŠLO? Myslím, že to je naprosto výjimečné.
Rád bych tady vyvrátil pár mýtů:

• ŠLO vs. NEŠLO. Ve skutečnosti to téměř nikomu nešlo dokonale. Těch pár z nás, co jsme to praktikovali se většinou dostalo do situace, kdy soupeři zbývalo 7 písmen a my se zvesela ptali soupeře: “Ty máš deset písmen?” Prostě jsme třeba nějaký tah neodškrtli. Málokdy kdokoliv nezapomněl za celou partii na žádný tah, tak jsme si to pak museli dohledávat.
• Příliš velká výhoda těch, kteří to dělají a JDE jim to. Ve skutečnosti ne. a) dohledat chyby (viz výše) b) velmi často už je partie rozhodnutá c) když už je partie vyrovnaná a soupeř má hodnotné, těžko udatelné písmeno, velmi snadno se přehlédne nějaká možnost, kam ho může zahrát, takže pokus o “ucpávání” může být naopak kontraproduktivní. Tohle jsou reálné praktické zkušenosti z té doby – ne teoretické domněnky. Opravdu jsem díky škrtání vyhrál jen málo partií. Nějaké byly, ale také byly ty, kde jsem něco přehlédl a paradoxně “díky” škrtání prohrál.
• Dám to jako samostatnou odrážku, i když by možná mohla být pod minulou. Ve skutečnosti to může být usnadnění a pomoc pro “středně silné” hráče. Vojta například mnohdy dokáže dopočítat kompletní soupeřův zásobník. Já celý většinou ne, ale velmi často mám velmi dobrou představu o soupeřově zásobníku. Dobře. Řekněme, že mi to půjde lépe než soupeři, který jeden tah opomně odškrtnout. Oběma nám zbývá posledních 7 písmen. Já ta jeho znám přesně, on ví, že mám 7 z 10 písmen, která mu zbývají neodškrtnutá (s tím, že si to může doladit a dohledat). Pořád myslím, že ve skutečnosti jsou jeho šance a možnosti lepší než v současné době, kdy o mém zásobníku neví nic (nebo třeba dopočítá nějaké jedno hodnotné písmeno), zatímco já o jeho zásobníku mám představu docela dobrou.
• trvá to příliš dlouho x škrtnout 1-7 písmen zabere méně času než spočítat body za tah. JEn je to o nezvyku, ale to si lze osvojit.
• dokonce by ani nebyla třeba úprava partiářů a nebyla by to tedy komplikace ani pro ČAS ani pro pořadatele (každý hráč si může vytvořit svůj vlastní seznam písmen pro vlastní potřebu)

Teď pár výhod:

• Komplexnější hra. Zase jiná schopnost k taktice, práci s písmeny a slovní zásobě, která by zamíchala kartami a výsledky.
• Větší přehled, nejen v závěru partie. Není to jen o koncovce. Například: chci zahrát slovo, ale je to nebezpečná nahrávka na prodloužení. Jediným pohledem vím, kolik možných prodlužek zbývá ve hře. Nebo: Je odehráno 30 písmen a já mám 7 souhlásek nebo samohlásek. Mám měnit? Poměrně rychle takhle zjistím, že bylo například odehráno 15 souhlásek a 15 samohlásek. Takže pokud já mám samohlásky, tak asi mohu předpokládat, že by mi výměna pomoci mohla. Pokud mám 7 souhlásek, tak zjistím, že 15+7 / 15 = 22 / 15 je vlastně relativně standardní poměr, takže to, že já mám 7 souhlásek neznamená, že pytlík je plný samohlásek (ve skutečnosti je tam nejspíš poměr docela standardní).
• Plus samozřejmě možnosti v závěru.
• Pokud jde o čas. Není to na něj přímo navázané. Ano, pokud se hraje na čas na partii, svádí to k tomu, že hráč partii odehraje relativně rychle a nechá si hodně času na podrobné promyšlení koncovky. Teď otázka, co chceme. Pokud bychom chtěli eliminovat výhodu těch, kteří to budou dělat a budeme předpokládat, že to bude dělat málo hráčů, tak mohou zůstat dvě minuty na tah (byť třeba na digitálních, šachových hodinách). Pokud naopak chceme podnítit hráče, aby to využívali a budeme předpokládat, že to hráčům zpočátku nepůjde (= bude zapomenou odškrtnout nějaký tah a budou to dohledávat), bude praktičtější jim dopřát čas na partii, aby nebyli omezeni dvěma minutami svého tahu a naopak mohli využít čas, který si ušetřili.
• Jiný zážitek, jiné situace, jiné aspekty hry, její oživení a zpestření.

Opět jako v případě tématu času vítám připomínky. Podotýkám, že to v mém úhlu pohledu nemusí být navázané na změnu hracího tempa, ale je pravda, v určitém směru to s tím tématem nepřímo souvisí. Proto také obě témata zmiňuji ve stejné době, ale přitom v oddělených vláknech. Může dojít pouze k jedné změně, pouze k druhé změně, k oběma nebo k žádné (i když ta s časem bude zřejmě časem nevyhnutelná). Ale zároveň si myslím, že to je téma, které stojí za diskusi. Jak jsem psal ve svém komentáři. Poláci se v Chemnitz divili, jak můžeme hrát bez škrtání. A když už jsme proti světu zaspali, není důvod spát dál.