Nakousnul jsem to už v komentáři k hradeckému turnaji. V cizině je naprosto běžné (vím určitě o anglické, německé a polské verzi, tuším, že i ve francouzské a španělské, ale jistý si nejsem – další verze jsem nezjišťoval). Historie škrtání písmen v našem českém rybníčku: Povolilo se. O rok později se zrušilo, že mnohým NEŠLO. Co nového, co jsme kdo začínali dělat, komu kdy okamžitě ŠLO? Myslím, že to je naprosto výjimečné.
Rád bych tady vyvrátil pár mýtů:

• ŠLO vs. NEŠLO. Ve skutečnosti to téměř nikomu nešlo dokonale. Těch pár z nás, co jsme to praktikovali se většinou dostalo do situace, kdy soupeři zbývalo 7 písmen a my se zvesela ptali soupeře: “Ty máš deset písmen?” Prostě jsme třeba nějaký tah neodškrtli. Málokdy kdokoliv nezapomněl za celou partii na žádný tah, tak jsme si to pak museli dohledávat.
• Příliš velká výhoda těch, kteří to dělají a JDE jim to. Ve skutečnosti ne. a) dohledat chyby (viz výše) b) velmi často už je partie rozhodnutá c) když už je partie vyrovnaná a soupeř má hodnotné, těžko udatelné písmeno, velmi snadno se přehlédne nějaká možnost, kam ho může zahrát, takže pokus o “ucpávání” může být naopak kontraproduktivní. Tohle jsou reálné praktické zkušenosti z té doby – ne teoretické domněnky. Opravdu jsem díky škrtání vyhrál jen málo partií. Nějaké byly, ale také byly ty, kde jsem něco přehlédl a paradoxně “díky” škrtání prohrál.
• Dám to jako samostatnou odrážku, i když by možná mohla být pod minulou. Ve skutečnosti to může být usnadnění a pomoc pro “středně silné” hráče. Vojta například mnohdy dokáže dopočítat kompletní soupeřův zásobník. Já celý většinou ne, ale velmi často mám velmi dobrou představu o soupeřově zásobníku. Dobře. Řekněme, že mi to půjde lépe než soupeři, který jeden tah opomně odškrtnout. Oběma nám zbývá posledních 7 písmen. Já ta jeho znám přesně, on ví, že mám 7 z 10 písmen, která mu zbývají neodškrtnutá (s tím, že si to může doladit a dohledat). Pořád myslím, že ve skutečnosti jsou jeho šance a možnosti lepší než v současné době, kdy o mém zásobníku neví nic (nebo třeba dopočítá nějaké jedno hodnotné písmeno), zatímco já o jeho zásobníku mám představu docela dobrou.
• trvá to příliš dlouho x škrtnout 1-7 písmen zabere méně času než spočítat body za tah. JEn je to o nezvyku, ale to si lze osvojit.
• dokonce by ani nebyla třeba úprava partiářů a nebyla by to tedy komplikace ani pro ČAS ani pro pořadatele (každý hráč si může vytvořit svůj vlastní seznam písmen pro vlastní potřebu)

Teď pár výhod:

• Komplexnější hra. Zase jiná schopnost k taktice, práci s písmeny a slovní zásobě, která by zamíchala kartami a výsledky.
• Větší přehled, nejen v závěru partie. Není to jen o koncovce. Například: chci zahrát slovo, ale je to nebezpečná nahrávka na prodloužení. Jediným pohledem vím, kolik možných prodlužek zbývá ve hře. Nebo: Je odehráno 30 písmen a já mám 7 souhlásek nebo samohlásek. Mám měnit? Poměrně rychle takhle zjistím, že bylo například odehráno 15 souhlásek a 15 samohlásek. Takže pokud já mám samohlásky, tak asi mohu předpokládat, že by mi výměna pomoci mohla. Pokud mám 7 souhlásek, tak zjistím, že 15+7 / 15 = 22 / 15 je vlastně relativně standardní poměr, takže to, že já mám 7 souhlásek neznamená, že pytlík je plný samohlásek (ve skutečnosti je tam nejspíš poměr docela standardní).
• Plus samozřejmě možnosti v závěru.
• Pokud jde o čas. Není to na něj přímo navázané. Ano, pokud se hraje na čas na partii, svádí to k tomu, že hráč partii odehraje relativně rychle a nechá si hodně času na podrobné promyšlení koncovky. Teď otázka, co chceme. Pokud bychom chtěli eliminovat výhodu těch, kteří to budou dělat a budeme předpokládat, že to bude dělat málo hráčů, tak mohou zůstat dvě minuty na tah (byť třeba na digitálních, šachových hodinách). Pokud naopak chceme podnítit hráče, aby to využívali a budeme předpokládat, že to hráčům zpočátku nepůjde (= bude zapomenou odškrtnout nějaký tah a budou to dohledávat), bude praktičtější jim dopřát čas na partii, aby nebyli omezeni dvěma minutami svého tahu a naopak mohli využít čas, který si ušetřili.
• Jiný zážitek, jiné situace, jiné aspekty hry, její oživení a zpestření.

Opět jako v případě tématu času vítám připomínky. Podotýkám, že to v mém úhlu pohledu nemusí být navázané na změnu hracího tempa, ale je pravda, v určitém směru to s tím tématem nepřímo souvisí. Proto také obě témata zmiňuji ve stejné době, ale přitom v oddělených vláknech. Může dojít pouze k jedné změně, pouze k druhé změně, k oběma nebo k žádné (i když ta s časem bude zřejmě časem nevyhnutelná). Ale zároveň si myslím, že to je téma, které stojí za diskusi. Jak jsem psal ve svém komentáři. Poláci se v Chemnitz divili, jak můžeme hrát bez škrtání. A když už jsme proti světu zaspali, není důvod spát dál.