Ahoj, asi je to zbytečné otevírat, ale nedá mi to. Během dnešní ligy jsem prohrál čtyři partie, z toho ve třech z nich si soupeři (respektive soupeřky) různě v průběhu hry (a dvakrát i ve víceméně už za víceméně rozhodnutého stavu) “stěžovaly” a “fňukaly”, jak špatná písmena mají. Je to hodně rozšířené, jsme lidé, jsme plní emocí a těžko to lze eliminovat. Osobně se to snažím eliminovat co nejméně a myslím, že málokdo může říct, že jsem mu “provzdychal” jakoukoli partii, ať už vyhranou či prohranou. Také se tomu nevyhnu, i když častěji vzdychám spíš nad svou neschopností nalézt nějaké smysluplné zahrání.
No, zpět k dnešním konkrétním situacím.
1.soupeřka – několikrát si povzdechla “Tobě to chodí,” což v daných momentech sice byla pravda a měl jsem docela dobré tahy, ale ona měla podobně dobré odpovědi a byla jen pár bodů za mnou. Navíc to bylo v průběhu partie, kdy byl vývoj ještě velmi otevřený (a ona nakonec vyhrála).
2.soupeřka – S tou jsem se chytl a ta situace mě opravdu vytočila (částečně i v kontextu té první partie). “Já mám strašná písmena, ale naštěstí tu mám tohle… …a škoda, že ještě nemám L” …bum! ÚZEM – 36. Ve chvíli, kdy já se trápil s něčím jako CCĚ, poté co už položila předtím dvě čistá binga a aktuálně vedla cca o 30 – a zbývalo pár písmen do konce… …fňukání pak pokračovalo ještě dál v průběhu partie, včetně toho, kdy pak dobrala zbývajícího žolíka a aniž by se nějak změnilo průběžné skóre. Je to škoda. Soupeřka hrála dobře, dát dvě čistá binga chce možná trochu štěstí, ale určitě i umu a dobré volby tahů. Těžko si ale s takovýmto jednáním může ode mě vyslechnout upřímnou gratulaci, i když by si ji jinak za výkon samotný zasloužila…
3.soupeřka – opravdu jí to chodilo dobře. Asi bych to vzdychání nesl hůře, kdybych neměl pocit, že já zrovna nehraju dobře, navíc jsem měl oba žolíky. A navíc je to hráčka, která to v životě také nemá lehké. S ohledem na tyto okolnosti bylo pro mě těžké se na ni zlobit, ačkoliv mi přišlo, že to také přeháněla – ač možná i trochu v euforii z cenného vítězství…
Teď trochu obecně.
1.Neměli bychom pomíjet, že jakýkoliv nadbytečný projev v partii v podstatě znamená porušení pravidel a může soupeře vyrušovat.
2.Můžeme mít “subjektivně špatná” písmena. Ale jsem přesvědčený, že ani skladba zásobníku CCCĚĚÝÝ nemůže být označená za “špatná písmena”, pokud máme tah za 36 bodů. V krajním případě bychom v dalším tahu měnili a průměr 18 na tah možná není nijak skvostný, ale těžko ho nazvat špatným. Takže pokud máme tah za 36 bodů, “objektivně” ta písmena nemohou být špatná.
3.Z mého pohledu je podobné vzdychání – i v prohraných partiích – v podstatě projevem neúcty k soupeři. Nevíme, z jakých písmen složil ona svá silná slova, jak těžké bylo najít ta slova, jaká učinil správná rozhodnutí ohledně toho, co zahrát, atd… …ale ano, pokud prohrajeme, asi má smysl a máme potřebu “se vykecat” a proč ne… …ale proboha, nezapomínejme na jednoduché a naprosto pravdivé Jarkovo
4.Když jsi prohrál vykecej se, když si vyhrál DRŽ PYSK. Nezapomínejme, že soupeř v dané chvíli nemusí chtít slyšet cokoliv z vaší strany a rozhodně už vůbec ne to, “jak vám to nechodilo”. To je vopřesdržku!
Závěrem bych to chtěl dát do kontextu svých pěti vyhraných partií, kdy z mých pěti soupeřů, kteří se mnou prohráli, dával rozčarování více najevo jen Pavel Chaloupka – a to vcelku oprávněně, protože mi to opravdu chodilo. S tohoto pohledu tedy poděkování za chování Tomášovi, Lence, Mileně a Janě Vackové, které ty prohry nesly statečně a grácií.
Tak jen tolik z toho, co jsem měl na srdci.