Pravidla přípustnosti slov platná od 19.1.2002 (verze 2002/1)

1. Přípustnost slov do délky, která je pokryta Slovníkem ČAS, se posuzuje podle tohoto slovníku. Přípustnost delších slov se posuzuje podle pravidla 2 a následujících. Slovník ČAS se skládá ze tří částí. Všechny části jsou množiny slov definované jednak svým původním zdrojem a jednak opravami na číslovaných opravných listech. Platnosti nabývají pouze opravy schválené Sněmem ČAS. Část A pokrývá slova dlouhá 2 až 5 písmen a obsahuje právě slova obsažená v díle Jiří Novotný: Blex, seznam dvou až pětipísmenných slov přípustných pro hru Scrabble 2001, vydaný na podzim 2000, s výjimkou slov následovaných dvojtečkou. Tato část je k dispozici také elektronicky jako seznam slov zveřejněný na stránkách ČAS; elektronická verze je pro rozhodování rovnocenná s tištěnou. Část B pokrývá slova dlouhá 6 až 8 písmen a obsahuje právě slova této délky obsažená ve Velkém slovníku Petra Vetešníka. Rozšiřována je elektronicky ve formě vyhledávacího programu a bude vydána i tiskem; tištěná a elektronická verze jsou při rozhodování rovnocenné. Část C obsahuje devítipísmenná slova a je k dispozici pouze elektronicky. Podle částí B a C se zatím rozhoduje pouze v první instanci; pokud se hráč odvolá k hlavnímu rozhodčímu, odvolání se posuzuje podle pravidla 2 a následujících.

2. O přípustnosti delších slov, než jaká jsou pokryta Slovníkem ČAS, platí:

a) Heslová slova ve vybraných slovnících ("Pramenech") jsou povolená, pokud nespadají do kategorie, která je považována za nepřípustnou. Stanovené prameny a zakázané kategorie jsou vymezeny níže.

b) Jsou též povolena některá slova, která se v Pramenech nevyskytují jako heslová, ale lze je od heslových slov standardním způsobem odvodit. Přípustné typy odvozování jsou uvedeny níže.

c) Od některých slov lze ohýbáním tvořit i jiné tvary, než základní tvar, ve kterém se slovo vyskytuje v hesle. Seznam povolených tvarů je uveden níže.

3. Následující publikace slouží jako Prameny. Slovo, které se alespoň v jednom z Pramenů vyskytuje jako heslové, aniž by v tomtéž Pramenu bylo zařazeno do zakázané kategorie, je povoleno. Cizí slova, uvedená v Pramenech, považujeme za slova do češtiny přejatá a tudíž přípustná pro hru.

a) Slovník spisovného jazyka českého (včetně Doplňků a oprav uvedených v posledním díle). Academia, 1989 (osmidílné 2. vydání).

b) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, 1994 (2. doplněné a opravené vydání).

c) Co v slovnících nenajdete (Sochová, Poštolková). Portál, 1994 (1. vydání).

d) Pravidla českého pravopisu.

A. "akademická" pravidla: Academia, Praha, 1993.

B. "školní" pravidla: Fortuna, Praha, 1999. Včetně Pravopisné poznámky.

e) Akademický slovník cizích slov. Academia, 1995 (1. vydání, jednodílná i dvoudílná verze (reprint)).

f) Olga Martincová et al.: Nová slova v češtině — slovník neologizmů. Academia, Praha, 1998.

g) Seznam všech přípustných názvů písmen řecké abecedy. ČAS, 2000.

h) Seznam všech přípustných názvů písmen české abecedy. ČAS, 1999. (Historické, nyní nadbytečné. Všechna slova jsou buď uvedena ve Slovníku ČAS, nebo, pokud jsou delší než 5 písmen, v jiných Pramenech.)

i) Seznam všech názvů zvětšených a zmenšených tónů. ČAS, 2000. (Historické, nyní nadbytečné. Všechna slova jsou kratší než 6 písmen a jsou uvedena ve Slovníku ČAS.)

j) Přehled dvoupísmenných a třípísmenných výrazů, verze 2000/3. ČAS, 2000. Všechny taxativní seznamy s dočasnou výjimkou Velkého slovníku schválené Sněmem jsou nadřazeny ostatním Pramenům. (Historické, nyní nadbytečné. Všechna slova jsou kratší než 6 písmen a jsou buď uvedena ve Slovníku ČAS, nebo již nejsou přípustná.)

4. Následující kategorie jsou pro hru nepřípustné (v závorkách jsou uváděny příklady):

a) Jednopísmenné výrazy (k).

b) Slova psaná s velkým počátečním písmenem (hlavně vlastní jména - např. Afrika, Josef). Tvary od nich odvozené, psané s malým písmenem a vyskytující se v Pramenech povolené jsou (např. africký).

c) Citoslovce (prr, tú, hó). Pozor! Některá slova mohou být v Pramenech uvedena jako příslušející více slovním druhům, např. částice a citoslovce; pokud je alespoň jeden z uvedených slovních druhů přípustný, je slovo považováno za přípustné. Tak např. u hesla ó je v P1 uvedeno, že jde o částici nebo citoslovce, a že existují pravopisné varianty jako oóó nebo óóó, které jsou tudíž přípustné.

d) Zkratky (např. např., aj., apod., atd. atd.).

e) Značky (km, hl).

f) Výrazy, obsahující jiné znaky než písmena (chceš-li).

g) Předpony, použité jako samostatné heslo (roz-, zne-).

h) Přípony, použité jako samostatné heslo (-atý, -ový).

i) Odkazy (ix v. x), pokud odkazující slovo není v cílovém heslovém odstavci znovu uvedeno jako varianta hesla (ze v. z, v hesle z je znova uvedeno ze).

j) Jednotlivé části víceslovného hesla, které se nevyskytují jako samostatné heslo (např. z hesla big beat lze použít beat, protože je uveden i samostatně, ale nelze použít big). Toto pravidlo se nevztahuje na zvratná slovesa (smát se), od nichž lze použít jak sloveso, tak zvratnou částici.

k) Slova psaná starým pravopisem označená dř. ps., což značí dříve psáno (dř. ps. bully).

l) Slova, kterých se v daném tvaru nepoužívá (čud - být v čudu, bach - dát si bacha).

5. Vyloučeny jsou též následující stylistické kategorie. Slovo, které je uvedeno ve více Pramenech, je nepřípustné pouze v případě, že ve všech těchto Pramenech je zařazeno do některé ze zakázaných kategorií. Je-li alespoň v jednom Pramenu uvedeno jako přípustné, je považováno za přípustné.

a) Slova zastaralá (na rozdíl od zastarávajících a poněkud zastaralých, která povolena jsou).

b) Slova řídká a zřídka používaná (narozdíl od slov označených jako řidší nebo řidčeji používaná).

c) Slova nářeční (na rozdíl od oblastních).

d) Slova vulgární (na rozdíl od hovorových).

e) Slova argotická.

f) Slova nesprávná a nevhodná.

Ne všechny kategorie jsou rozlišovány ve všech Pramenech. Tam, kde jsou rozlišovány, se k jejich označení používají následující zkratky a značky:

	SSJČ	SSČ	CovSN	PČP	ASCS	Neolog.
Zastaralá	+; zast.			zast.		neuvádí se
Řídká	*; zř.		zř.
Nářeční	nář.	nář.			nář.
Argotická	arg.	arg.	arg.		arg.
Vulgární	vulg.		vulg.		vulg.
Nesprávná	nespr.	nespr.	nespr.		nespr.
Nevhodná	nevh.	nevh.		nevh.	nevh.
Dříve psáno	dř. ps.		dř. ps.

Je-li u výrazu uvedeno více stylistických kategorií, je třeba rozlišovat, zda jsou tyto kategorie uváděny výčtem bez použití mluvnických spojek ("a", "i" nebo "," (čárka)), nebo s jejich použitím. Pokud je spojka použita, jde o různé významy a bude-li aspoň jeden přípustný, je i slovo přípustné. Naproti tomu zkratky bez spojky označují jediný význam, který současně patří do obou kategorií. (Např. zast. a knižně je přípustné, narozdíl od zast. knižně).

Odvozování slov

6. Slova neuvedená v Pramenech mohou být utvořena pouze odvozením na základě hesel z Pramenů následujícími způsoby:

a) Podstatná jména slovesná (dělání, ležení).

b) Přídavná jména slovesná lze tvořit z přechodníku přítomného (u sloves, která ho mají; např. dělající; taková přídavná jména ovšem nelze stupňovat) a z příčestí trpného (u sloves, která ho mají ve všech rodech; např. dělaný, krytý). Přídavná jména odvozená ze sloves jiným způsobem (např. sázecí, brzdný) jsou přípustná pouze v případě, že jsou uvedena v Pramenech, nelze je tedy odvozovat automaticky.

c) Přídavná jména přivlastňovací odvozená z podstatných jmen životných (jména osob a zvířat), u kterých to mluvnice připouští, koncovkou –ův nebo –in (učitelův, učitelčin, psův, liščin). Do této kategorie nespadají tzv. druhová přivlastňovací jména (např. kraví), z nichž jsou povolena pouze ta, která jsou uvedena v Pramenech.

d) Slovesa vzniklá přidáním jedné z předpon uvedených u daného hesla (pokud nejsou takto vytvořená slova označena v samostatném hesle téhož Pramenu jako slova nepřípustná); totéž se týká i tvarů odvozených z těchto sloves podle pravidel v tomto bodě (doorat, dooraný). Poznámka: u některých sloves se přitom krátí samohláska v kmeni (brát, vybrat, ale ne vybrát).

e) Slovesa vzniklá přidáním předpony ne-, včetně všech tvarů vzniklých podle předcházejícího bodu (neorat, neoraný, nedoorat, nedooraný). Poznámka: u některých sloves se přitom krátí samohláska v kmeni (brát, nebrat, ale ne nebrát).

f) Odvozená slova uvedená odlišným písmem u slova, ze kterého se odvozuje (v P1 jsou takto uvedeny např. běžné zdrobněliny).

Tvoření tvarů (ohýbání)

7. Použitelné tvary slov musí být uvedeny v Pramenech, nebo vytvořeny ze slov uvedených v Pramenech podle platných vzorů jazyka českého (skloňováním, stupňováním nebo časováním). Patřičné tvary se ověřují podle mluvnice jazyka českého. Pro posuzování se jako základní doporučuje Mluvnice češtiny, Academia, Praha 1986 (trojdílná, hlavní je 2. díl - Tvarosloví). U takto utvořených tvarů se neověřuje jejich smysluplnost a správnost z významového hlediska (např. ženatá, vdaný, zrňme, voň jsou přípustná slova). Tvar správně vytvořený od přípustného heslového slova je přípustný i v případě, že je v Pramenech označen jako zřídka se vyskytující. Pokud ovšem existují dva synonymní tvary, z nichž jeden je řídký a druhý není, je přípustný pouze neřídký tvar. Při splnění přípustnosti daného heslového slova lze u jednotlivých slovních druhů použít následující tvary:

a) Podstatná jména: 1. pád jednotného i množného čísla (pán, páni, pánové).

b) Přídavná jména: 1. pád jednotného i množného čísla všech rodů a 2. a 3. stupeň (zelený, zelená, zelené, zelení, zelenější, nejzelenější). Jmenné tvary lze užít jen tehdy, jsou-li takto uvedeny alespoň v jednom rodu v Pramenech; totéž platí i o záporných tvarech (slova zelen a nezelený jsou nepřípustná).

c) Zájmena: 1. pád jednotného i množného čísla všech rodů a druhů, kromě stažených tvarů jako tys, cos, doň, pokud tyto nejsou uvedeny v Pramenech samostatně.

d) Číslovky: 1. pád jednotného i množného čísla všech rodů a druhů (jeden, jedna, jedno, jedni, jedny, první, poprvé, jednou, jedenkrát). Přípustnost všech druhů číslovek znamená, že když jde poprvé, jde i podruhé, posté, potisící, bez ohledu na to, zda je příslušné slovo uvedeno v Pramenech. Obdobně lze tvořit i ostatní druhy číslovek. Poznámka: není přípustné slovo stě (od sto), které je sice v prvním pádě, ale nejde o pravé množné číslo, nýbrž o pozůstatek tzv. dvojného čísla (duálu).

e) Slovesa (včetně sloves zvratných, přičemž tato se používají bez zvratné částice "se"):

A. Infinitiv v obou tvarech (-t i -ti; -ct i -ci: nést, nésti, říct, říci; pozor, není možné oba vzory smíchat a utvořit koncovku –cti, např. řícti je nepřípustné).

B. Všechny osoby jednotného i množného čísla přítomného i budoucího času včetně všech zakončení hovorových a knižních, pokud dané sloveso patří ke vzoru, u něhož jsou tato zakončení uvedena (nesu, neseš, nese, neseme, nesem nesete, nesou, ponesu, poneseš, ponese, poneseme, ponesem, ponesete, ponesou).

C. Příčestí činné (minulý čas) v jednotném i množném čísle všech rodů (nesl, nesla, neslo, nesli, nesly) kromě stažených tvarů vzniklých z příčestí činného a slovesa "jsi" (byls, nesls) nebo spojky "neboť" (bylť, neslť). Není dovoleno nespisovné vynechávání koncového –l v mužském rodě (je tedy přípustné foukl i fouknul, ale ne fouk).

D. Příčestí trpné přechodných sloves v jednotném i množném čísle všech rodů (nesen, nesena, neseno, neseni, neseny) kromě stažených tvarů vzniklých z příčestí trpného a slovesa "jsi" (nesens) nebo spojky "neboť" (nesenť). U sloves řídících jiný předmět než předmět ve čtvrtém pádě bez předložky je povolen pouze střední rod jednotného čísla (pomoženo, věřeno). U mluvnicí uvedených výjimek a u ostatních sloves příčestí trpné neexistuje.

E. Rozkazovací způsob (nes, nesme, neste).

F. Všechny tvary s výjimkou příčestí trpného, uvedené u slovesa bez předpony, platí automaticky u slovesa s předponou, pokud dané sloveso není tvořeno nepravidelně (jsem - nejsem, nelze ale odvodit je - neje, správně není). Pro slova do 9 písmen lze toto pravidlo použít i obráceně, tedy přenést tvary uvedené u slovesa s předponou k příslušnému slovesu bez předpony a z něj odvozeným slovesům s jinými předponami.

f) Příslovce: všechny tři stupně, pochopitelně jen u příslovcí odvozených z přídavných jmen (zeleně, zeleněji, nejzeleněji). Záporná příslovce lze použít jen tehdy, jsou-li uvedena v Pramenech.

g) Předložky, spojky a částice: pouze tvary uvedené v Pramenech.

h) Citoslovce: nejsou povolena vůbec.