stručně ke zmíněnému…
anonym: docela by mě zajímalo, kdo jsi, protože, si opravdu stěžuju minimálně a ještě méně v průběhu partií (ať už stěžováním či nějakou glosou) a pokud píšeš, že s Tebou to bylo hned několikrát, tak mě to překvapuje. Ale nevylučuju to, sám ve svém příspěvku píšu, že ani já se tomu neubráním. Občas to však jsou spíš stesky nad tím, co mám a nenalézám, atd. Ale může být…

Martina: Možná jsem to s tou lavinou výtek přehnal. V danou chvíli jsem byl zkrátka frustrovaný z několika věcí současně. 1) 2.prohra a podruhé soupeřka “glosovala” nebo “fňukala” (to je jedno), že jí to nechodí. 2) Právě z těch Tvých reakcí, zejména té jak sama píšeš “ty vole, to je něco, ještěže to mám kam strčit," (já myslím, že to vyznělo víc jako stížnost než jen “ty vole to je něco”, ale to je jedno). Jenže to je právě to. Když to máš kam strčit, tak to jsou vlastně výborná písmena. Odehrál jsem opravdu hodně partií, kde jsem měl průměr třeba 30 bodů na tah (ne třeba v celé partii, ale klidně 5 či 8 tahů za sebou), soupeř si naříkal (nebo i nenaříkal) a já si v duchu říkal: “Kdybys věděl, s čím hraju…” Opravdu to třeba tah, co tah byl “strašný” zásobník, ale když s ním máš tah za 30, tak nemůže být strašný… 3) Ta epizoda s glosou dobrání žolíka na závěr už to jen dorazilo. 4) Celkově frustrace z prohry vyrovnané partie, atd…

Na závěr… …hrála jsi dobře. Nevím, jak moc jsi měla na ta binga štěstí nebo jak moc jsi je musela skládat, ale asi to byla přiměřeně spravedlivá hra a Tvoje zasloužené vítězství. Jen ty řeči mě v tu danou chvíli prostě dorazily. Je to prostě o tom, že ne vždy má poražený (prohrávající) chuť slyšet cokoliv a v té dané chvíli jsem fakt ze všeho nejmíň chtěl slyšet to, že “Ti to nechodí”.

…na závěr obecně – jen jsem si chtěl vylít frustraci a také trochu zmínit tohle téma, protože je to sice někdy nevinné, ale přesto je to nepříjemně rozšířený nešvar a zejména v těch situacích, kdy dotyčný vede nebo alespoň (výrazně) neprohrává.

Nemám potřebu při partii komentovat, jestli se daří či nedaří, jestli mám písmena dobrá či špatná apod., ostatně i v zájmu lidí kolem je, aby diskuse nebyly, kvůli hluku. Turnaje teď nehraji, ale kdybych náhodou někdy hrál či rozhodoval, řídil bych se pravidly – hráč, kterému chování soupeře vadí, má možnost proti tomu protestovat. Myslím, že postačí partii oglosovat po skončení, nejlépe pak mimo hrací místnost, pokud ještě hrají ostatní.

jak to viděla soupeřka číslo 2: probíhá pěkná scrabblová partie, luboš standardně pokládá jeden hezkej tah za druhým, já celkem zdatně kontruju, přesto prohrávám zhruba o 30, 40 bodů, ale ani mě nenapadne si na cokoli stěžovat, protože furt je co hrát a je to napínavý a zajímavý.. pak pokládám čistý bingo a jdu do vedení, luboš mě pochválí a jedem dál v podobným duchu..pak pokládá bingo se žolíkem luboš, jde do vedení on, jenže já to podělám, protože pokládám další čistý..atmosféra se mění, houstne..dobírám 7 písmen ve své předposlední dobírce, čumím jak puk na to x, ď, ů, ú, ý, é, m a říkám něco jako “ty vole, to je něco, ještěže to mám kam strčit, škoda, že nemám elko, to bych to mohla dvakrát ztrojnásobit” a pokládám územ za 36.. luboš dává farář za 31, dobírá, já pokládám kuxů a dobírám poslední písmenko v pytlíku, což je žolík a – podle luboše – fňuknu: “jééé! žolík! škoda, že jsem ho nedostala dřív!!” a pak už nic nevím, protože su najednou v epicentru výbuchu sopky, valí se na mě tisíce lávových kamenů, obsahujících slovo “fňukat” a já zase čumím jako puk a marně se bráním různým dalším překvapivým nařčením.
přesto, že se cítím nevinně a ukřivděně, tak se ti, luboši, omlouvám za to, že jsem si neuvědomila závažnost situace a nechala svou nevymáchanou hubu vypustit tyto – a to přísahám na svou čest – SPONTÁNNÍ KOMENTÁŘE.
možná jsem měla držet pysk aji teďka, jak mně radil petr, no ale su ženská plná emocí, takže soráč a mějte se všichni krásně a rádi

no, ono je také trochu rozdíl, zda jde o “fňukání” (což netvrdím, že u některých občas nenastává) či prostě obyčejné glosování situace – čemuž se asi málokdo ubrání a v rozumné míře nemůže nikoho obtěžovat, vždyť je to pořád (aspoň pro většinu) jen hra a nejde o život ;-) a určitě to nijak nevyjadřuje neúctu k soupeři či komukoli jinému (maximálně k tomu zpropadenýmu pytlíku :-)) )

Jarek měl pravdu, Luboš má také pravdu. Na druhou stranu i Luboš v několika partiích nejen se mnou si během ní postěžoval, že mu to nechodí a mně jo,… Jasné je, že by se n esportovní chování hráčů během partie mělo asi trestat, za úvahu by stálo trestným křížkem, a když by pak dotyčný ztratil za kecy třeba tah, příště by si to možná rozmyslel…

Jarek MĚL PRAVDU

Ahoj, asi je to zbytečné otevírat, ale nedá mi to. Během dnešní ligy jsem prohrál čtyři partie, z toho ve třech z nich si soupeři (respektive soupeřky) různě v průběhu hry (a dvakrát i ve víceméně už za víceméně rozhodnutého stavu) “stěžovaly” a “fňukaly”, jak špatná písmena mají. Je to hodně rozšířené, jsme lidé, jsme plní emocí a těžko to lze eliminovat. Osobně se to snažím eliminovat co nejméně a myslím, že málokdo může říct, že jsem mu “provzdychal” jakoukoli partii, ať už vyhranou či prohranou. Také se tomu nevyhnu, i když častěji vzdychám spíš nad svou neschopností nalézt nějaké smysluplné zahrání.

No, zpět k dnešním konkrétním situacím.
1.soupeřka – několikrát si povzdechla “Tobě to chodí,” což v daných momentech sice byla pravda a měl jsem docela dobré tahy, ale ona měla podobně dobré odpovědi a byla jen pár bodů za mnou. Navíc to bylo v průběhu partie, kdy byl vývoj ještě velmi otevřený (a ona nakonec vyhrála).
2.soupeřka – S tou jsem se chytl a ta situace mě opravdu vytočila (částečně i v kontextu té první partie). “Já mám strašná písmena, ale naštěstí tu mám tohle… …a škoda, že ještě nemám L” …bum! ÚZEM – 36. Ve chvíli, kdy já se trápil s něčím jako CCĚ, poté co už položila předtím dvě čistá binga a aktuálně vedla cca o 30 – a zbývalo pár písmen do konce… …fňukání pak pokračovalo ještě dál v průběhu partie, včetně toho, kdy pak dobrala zbývajícího žolíka a aniž by se nějak změnilo průběžné skóre. Je to škoda. Soupeřka hrála dobře, dát dvě čistá binga chce možná trochu štěstí, ale určitě i umu a dobré volby tahů. Těžko si ale s takovýmto jednáním může ode mě vyslechnout upřímnou gratulaci, i když by si ji jinak za výkon samotný zasloužila…
3.soupeřka – opravdu jí to chodilo dobře. Asi bych to vzdychání nesl hůře, kdybych neměl pocit, že já zrovna nehraju dobře, navíc jsem měl oba žolíky. A navíc je to hráčka, která to v životě také nemá lehké. S ohledem na tyto okolnosti bylo pro mě těžké se na ni zlobit, ačkoliv mi přišlo, že to také přeháněla – ač možná i trochu v euforii z cenného vítězství…

Teď trochu obecně.
1.Neměli bychom pomíjet, že jakýkoliv nadbytečný projev v partii v podstatě znamená porušení pravidel a může soupeře vyrušovat.
2.Můžeme mít “subjektivně špatná” písmena. Ale jsem přesvědčený, že ani skladba zásobníku CCCĚĚÝÝ nemůže být označená za “špatná písmena”, pokud máme tah za 36 bodů. V krajním případě bychom v dalším tahu měnili a průměr 18 na tah možná není nijak skvostný, ale těžko ho nazvat špatným. Takže pokud máme tah za 36 bodů, “objektivně” ta písmena nemohou být špatná.
3.Z mého pohledu je podobné vzdychání – i v prohraných partiích – v podstatě projevem neúcty k soupeři. Nevíme, z jakých písmen složil ona svá silná slova, jak těžké bylo najít ta slova, jaká učinil správná rozhodnutí ohledně toho, co zahrát, atd… …ale ano, pokud prohrajeme, asi má smysl a máme potřebu “se vykecat” a proč ne… …ale proboha, nezapomínejme na jednoduché a naprosto pravdivé Jarkovo
4.Když jsi prohrál vykecej se, když si vyhrál DRŽ PYSK. Nezapomínejme, že soupeř v dané chvíli nemusí chtít slyšet cokoliv z vaší strany a rozhodně už vůbec ne to, “jak vám to nechodilo”. To je vopřesdržku!

Závěrem bych to chtěl dát do kontextu svých pěti vyhraných partií, kdy z mých pěti soupeřů, kteří se mnou prohráli, dával rozčarování více najevo jen Pavel Chaloupka – a to vcelku oprávněně, protože mi to opravdu chodilo. S tohoto pohledu tedy poděkování za chování Tomášovi, Lence, Mileně a Janě Vackové, které ty prohry nesly statečně a grácií.

Tak jen tolik z toho, co jsem měl na srdci.